Já a vzdělání

Já už jako malé dítě jsem se moc ráda dodělávala. Neměla jsem ráda takové ty úplně obyčejné hračky, které nedělají vůbec žádný zvuk. Měla jsem moc ráda interaktivní hračky. Nebo taky si pamatujete na ty panenky, které se chovaly jako živá miminka? Takové ty panenky, které vydávají zvuky a taky dokázaly sami od sebe čůrat? Tohle mě hodně bavilo. Takže toho si všimla tak i moje maminka, takže mě přihlásila do kurzu kreslení a taky tancování. Já jsem byla velice všestranně založená, takže jsem byla ráda, že mě maminka na něco přihlásila.

Mám ráda knihy všeho druhu.

Ráda jsem se učila a vzdělávala. Ve svých šesti letech jsem uměla už dobře číst, takže když jsem šla do první třídy, paní učitelka ze mě byla opravdu natěšená. A měla jsem taky počítat do desíti a taky skvěle číst, takže jsem v první třídě se nemusela ani moc vzdělávat, protože tohle jsem už všechno uměla z domu. Ale taky musím říct, že mi do toho učení a vzdělávání se opravdu nikdo nenutil. Mě tohle bavilo samo. A mě maminka říkala, že jsem za maminkou třeba přišla, aby mě něco naučila.

Ráda se učím v přírodě.

Já jsem o to měla veliký zájem už od mala. Takže nakonec to taky dopadlo tak že jsem vystudovala Gymnázium a nyní studuji vysokou ekonomickou školu. Hodně mě to baví. Akorát si říkám, že jsem se měla vzdělávat spíše na právníka, protože tato práce by mě bavila víc. Ale kdo ví, co mi přinese osud. Třeba příští rok půjdu konečně už studovat právnickou fakultu, o kterou jsem měla největší zájem. Jenomže jsem místo na práva šla na ekonomiku, protože jsme si dala na práva přihlášku až moc pozdě. Vím, je to moje chyba, ale chybami se člověk učí. Já jsem toho živým důkazem. sama jsme si řekla, že bych se i tak měla dále vzdělávat, abych si doplnila informace a abych si stále trénovala mozek. Člověk se totiž učí celý život. A doufám, že i mé děti se budou moc rádi učit. 

Co si člověk myslí o technice? Pořiďte si košíky na badminton